Rodina Gothovi
V městě Krasohlídkov žijí různí simíkové a různé rodiny.
Jednou z nich jsou i Gothovi.
Tahle je rodina toho už zažila mnoho. Nejdříve to začalo u
Mortimera a Belly. Když se vzali, koupili si dům a začali pracovat.
Tedy jen Mortimer, Bella se starala o domácí práce. Nebyli moc
bohatí a i dům si koupili jen z půjčky ze simíkovské banky. Postupně to
spláceli, ale neměli peníze. Neměli si ani od koho půjčit, a tak se zaměstnala i
Bella. Moc se jí ale nedařilo a po měsíci ji vyhodili. Mortimerovi se začalo
nečekaně dařit a dostal odměnu 5 tisíc simoleonů. A byl ještě šťastnější, když
se mu narodilo pěkné malé děvčátko. Pojmenovali ho Kasandra.
Děvčátko rostlo,vyrostlo na batole, a pak na dítě. Bylo moc
talentované, a tak ho sebrali do přestižní školy. Mělo samé jedničky a
dostudovalo s vyznamenáním. Pár dní předtím, jak mělo vyrůst z dítěte
na teenagera, se Mortimerovi nečekaně zdařilo
a dostal odměnu 25 000 simoleonů. Celá rodina se z toho moc těšila a
Mortimer pak uspořádal oslavu za 599 simoleonů. Zval na ni všechny své,
manželčiny a Kasandřiny kamarády. Oslava se vydařila a s Kasandry vyrostla
pěkná mulatka s hnědýma očima a černýma vlasama. Ve škole se jí dařilo
ještě víc než předtím, a to i přesto, že učivo bylo o moc těžké. Zanedlouho se
celý dům Ghotu ozýval dětským smíchem a pláčem. Belle se totiž narodil
chlapeček jménem Alexander.
Kasandra si s ním
moc ráda hrála a když se neučila, věnovala mu všechen svůj volný čas. Naučila
ho i chodit,i mluvit i chodit na nočník. Zanedlouho vyrost na dítě a začal
chodit stejně jako Kasandra na přestižní školu. Mortimer se zanedlouho dostal
na vrchol své kariéry. Měli dost peněz, a tak udělali v domě spoustu změn.
Všichni z Krasohlídkova brali Mortimera jako starostu, jednak proto že měl
nejvíce peněz a jednak proto že asi nejinteligentněji přemýšlel. Když se zdálo, že
této rodině už nic nestojí v štěstí,jednoho dne se Bella rozloučila se
slovy : „ Ahojte , jdu na chvíli k Donovi Juanovi „ a odešla. Dlouho se
nevracela. Všichni zašli za Krasohlídskou policií. Dlouho pátrali, ale nic
nenašli. Až za dva roky se zjistilo, že Bellu unesli mimozemšťané. Mortimer se
zhroutil. Musel tři roky navštěvovat terapeuta, aby se z toho dostal.
Pak ještě dlouho přemýšlel. Nezjistilo se toho moc, ale přece
jen něco : Bella zmizla když s Donem Juanem pozorovala hvězdy. Mortimer
byl velmi smutný. Kasandra mezitím oslavila další narozeniny a stala se
z ní dospělá simka. No ona nedbala na svůj vzhled a pořád nosila dvě
culíky a oblíkala si dlouhé černé šaty. Po dlouhé době co se nestýkala
s lidmi, přišel na návštěvu Don Juan. Netrvalo dlouho a Kasandra se do
místního cassanovu zamilovala. Na podzim se zasnoubili.
Mortimer se už ze všeho vzpamatoval a snažil se žít normální
život. Mezitím už oslavil narozeniny a byl už starý simík. Nosil rifle, světle
žlutou košili s motýlkem a červený svetr. Setkával se s lidmi, no už
nebyl jako předtím. Všechna ta energie a radost ze života zmizla. Kasandra byla
moc šťastná,protože už za chvíli měla být svatba. Konečně se dočkala. Měla
krásní bíle šaty, krásní bílí závoj a dokonce i vlasy si upravila do dvou
malých drdůlku. Svatba proběhla dobře a na svatební cestu Kasandra šla
s Donem do Podivína. Pak se odstěhovali do krásného velkého přepychového
domu. Kasandra i Don si našli práci, měli celkem slušný plat a občas i nějaká
ta odměna se ušla.
Za rok a pul se jim narodila pěkná dvojčátka,chlapec a děvče .
Chlapce pojmenovali Eduard a děvče Bella. Kasandra je měla ráda a byla moc
starostlivá matka. Za chvíli z nich vyrostla pěkná batolátka a pak i děti.
Bohužel se nedostali na přestížnou školu, protože na to neměli moc
vědomostí,ale v škole měli oba 2+, což není špatná známka. Měli spoustu
hraček a za chvíli měli i dva nové sourozence,oba chlapce. Jednoho pojmenovali
Gabriel a druhého Gustav. Byli moc pěkní a zanedlouho vyrostli na batolata.
Kasandra a Don je naučili vše potřebné do života a pořád byli při nich. Za ten
čas zestárli a vyrostli na teenageri Eduard s Bellou. Oba byli ve škole
tak úspěšní že zanedlouho se dostali na přestížní školu.
Mezitím se Kasandře narodila dvojčátka, chlapečci Evžen a
Adam. I ti byli moc milí a pěkný, až na jeden fakt a to ten, že byli mimozemšťané.
No Don i Kasandra je měli rádi. Za chvíli už vyrostli na batolata a vyrostli i
Gabriel a Gustav,ale ne na batolata,ale na teenagere. Téhle rodince se moc
dařilo a byli šťastný. Kasandra i Don dostávali bohaté odměny v práci a za ně
svým dětem koupili spoustu oblečení, hraček a jiných věcí. Měla by sem říct, že
je až moc rozmazávali, nemysleli na to, že je třeba do života připravit i tak,
aby mohli čelit i nepříjemným věcem. No brzy se už měli všichni dozvědět něco,
co je navždy naučilo, že život není jenom pohádka.
Teď se vraťme do původního domu Gothu, kde bydlí Mortimer
s Alexandrem. Nic moc se tady nedělo, až do jednoho dne, kdy někdo
zazvonil při dveřích domu. Mortimer šel otevřít a nečekal nic zvláštního, ale
to, co před sebou spatřil, to by vůbec nečekal.
Stáli před ním dvě ženy, oba byli stejné, jenom jedna měla
zrzavé vlasy a druhá blond vlasy. Obě byli pohledné mulatky s modrýma
očima a pěkným úsměvem. Ta zrzavá držela v ruce dort. „ Ahoj,já sem Nina
Calient a tohle je Dina Calient „ řekla ta zrzavá a když spatřila, že Mortimer
nic nepochopil, dodala: „ Přišli jsme ti
poblahopřát k narozeninám „ „ Aha,no tak pojďte dál „ řekl Mortimer, no
nebylo mu jasné, proč mu přišli poblahopřát, když je ani nezná. „ Prosím,
sedněte si „ řekl jim a šel něco připravit. Za chvíli už přišel do obýváku
s chipsy a limonádou. „ Ale nemusel si nic nosit, máme přece dort „ řekla
Nina a šla nakrájet dort. Za chvíli se už vrátila a musím přiznat, že ten dort
byl nejlepší, jaký Mortimer v životě jedl. „ Chtěli by jsme ti poblahopřát
k tvým 75 narozeninám a zároveň říct, jak je nám líto co se stalo
s tvojí ženou „ řekla tentokrát Dina a mile se usmála. „ Děkuji, ale proč
? Vždyť vás ani neznám „ řekl Mortimer. „ Odkud my pocházíme, no… tam je zvykem
uvítat se ze sousedy „ řekla Dina. „ A odkud pocházíte ? „ zeptal se zvědavě
Mortimer. „ Jsme z Francouzska, pokud si to nepoznal z našeho
přízvuku „ řekla Nina. „ Ne,popravdě ne, mluvíte moc dobře simštinou „ přiznal
Mortimer. Chvíli si ještě povídali a pak se Dina s Ninou rozloučili a odešli.
Pak se asi dva-tři měsíce neukázali a pak ho začala navštěvovat skoro každý den
Dina. Mortimer ze začátku k ní přívětivý nebyl, na Dina bylo moc pohledná
žena a tak se ani nedivím, že se do ní Mortimer zamiloval. Byli spolu dost
často a jednoho dne ji Mortimer požádal o ruku, a Dina souhlasila. Byli pořád
spolu a chystali svatbu. Konečně nastal dlouho očekávaný den. Když si řekli
ano, byli moc šťastný.
Přestěhovali se do nového domu a spolu ho zařídili. Dina
ponoukla Nině ať se nastěhuje, a ta s nadšením souhlasila. Alexandr vyrost
na pěkného teenagera.
V škole se mu ještě pořád dařilo a úkoly zvládal za
hodinku. Byl moc šťastný z otcova štěstí, no stýskalo se mu za mámou. No
věděl, že jí už asi nikdy neuvidí.
Dina se zaměstnala v politice a byla agitační pracovník.
Tato práce ji bavila a tak není divu, že jí rychle povýšili na vyšší pozici.
Byla moc šťastná, no jednoho večera si sedla ke krbu a dívala se na něho, když
v tom vyšlehnul obrovský plamen. Začalo hořet. Nina požáry nikdy neměla ráda,
bála se jich a teď jen jako šílená poskakovala do kola. Naštěstí měli požárny
alarm a tak zachvíli přišel hasič a vše uhasil. To už ale drahá Nina ležela na
zemi v bezvědomí.Dina rychle zavolala pohotovost a Ninu odvezli. No za 4
dny se už vrátila, živá a zdráva. Všichni bylo moc rádi.
No za chvíli se stalo další NEšTĚSTí. Dina pracovala stále
déle a déle a řešila tolik případu, že zachvíli ji z toho začalo
přeskakovat.
Musela navštěvovat
terapeuta, aby byla zase v pořádku.
Dlouho jí trvalo se dát zase do pořádku. Naštěstí za rok a pul
už byla v pořádku.